Naposledy aktualizováno 25 září, 2024
Ke každému pozemku je nezadatelné právo přístupu. Ale způsob, jakým je toto právo vykonáváno a uplatněno, se liší případ od případu. Může se jednat o věcné břemeno – právo cesty, o účelovou nebo místní komunikaci.
Ke každé z podob práva přístupu na pozemek se vážou určitá specifika. V našem článku najdete jejich přehledné shrnutí.
Přístupová cesta: Typy komunikací
Typologii jednotlivých pozemních komunikací najdeme v zákoně o pozemních komunikacích č. 13/1997, kde se dělí na dálnice, silnice, místní komunikace a účelové komunikace. Nás budou zajímat zejména dva poslední typy, majetkoprávní vztahy ohledně pozemků pod silnicemi a dálnicemi do tohoto tématu spadají jen velmi okrajově, neboť tento typ komunikací nemůže být součástí soukromého majetku.
Co je to místní komunikace
Podle normy ČSN 73 6110 – Projektování místních komunikací a výše zmiňovaného zákona je místní komunikace (MK) veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží převážně místní dopravě na území obce. Místní komunikace je vždy zanesena v katastru nemovitostí a je veřejně přístupná.
Nejčastější spory – účelová komunikace
Nejvíce sporů se týká vymezení účelové komunikace (UK) v moment, kdy se vlastník pozemku, přes který účelová komunikace vede, rozhodne zabránit jejímu používání. Důvodem může být neexistence písemné smlouvy. Po změně vlastníka totiž nový majitel nemusí být nakloněn dodržování dosavadní nepsané dohody.
Vymezení účelové komunikace
Norma ČSN 73 6100 stanovuje, že účelová komunikace je pozemní komunikace umožňující dopravní spojení výrobního závodu, uzavřených prostorů, osamělých objektů apod. se sítí silnic a místních komunikací nebo vytvářející dopravní spojení uvnitř uzavřených prostorů a objektů; může být zcela nebo částečně nepřístupná veřejnému provozu. Účelovou komunikaci ve většině případů nevlastní obec a zároveň nejde o silnici nebo dálnici, ale obce mají povinnost vést přehled o veřejně přístupných účelových komunikacích, stezkách a pěšinách (podle 114/1992 Sb., zákona o ochraně přírody a krajiny). Vzhledem k tomu, že typ komunikace (účelová komunikace versus místní komunikace) nelze poznat podle dopravních značek, považuje se za rozhodující stanovisko silničního správního úřadu. Pokud rozhodnutí o zařazení do registru pozemních komunikací chybí, jedná se o účelovou komunikaci.
Příjezdová cesta k nemovitosti je účelovou komunikací
Jedním z nejčastějších typů účelové komunikace je příjezdová nebo výjezdová cesta k soukromé nemovitosti nebo nemovitosti užívané k podnikání, dále lesní i polní cesty, stezky a pěšiny. Přímé připojení sousední nemovitosti na pozemní komunikaci však účelovou komunikací není.
Určení účelové komunikace podléhá lokálním zvyklostem
Je účelovou komunikací cesta, která vznikla vyježděním trasy přes pozemek? Lze za cestu považovat stezku, místními od nepaměti používanou, přestože vede přes soukromé pozemky a do daného místa neexistuje jiný volný přístup? Pokud se podíváme do historie soudních rozhodnutí, zjistíme, že ani zde neexistuje jedna platná odpověď. Často je těžké rozhodnout, zda pozemek, který slouží v první řadě jiným účelům, ale zároveň umožňuje i jízdu nebo chůzi, může být zároveň i účelovou komunikací. V roce 2006 například veřejný ochránce práv zveřejnil názor, že pro posouzení, zda je pozemek veřejně přístupnou účelovou komunikací, je rozhodující faktický stav cesty alespoň znatelné v terénu. K tomuto názoru se postupně přiklonil i Nejvyšší správní soud.
Spory o účelovou komunikaci
Ze zákona a z dosavadních soudních rozhodnutí tak lze vydedukovat základní charakteristiky, podle nichž je možné se orientovat při určování účelové komunikace. Pokud ale vznikne spor, je vždy lepší obrátit se na silniční správní úřad, který je součástí každého obecního úřadu.
Účelová komunikace zpravidla:
- je viditelná v terénu jako stálá cesta (ať už pro pěší nebo pro vozidla)
- tato cesta slouží jako příjezdová k nemovitostem a pozemkům (lesním, zemědělským či obhospodařovaným)
- vlastník pozemku, na kterém cesta probíhá, souhlasí s veřejným užíváním cesty, a to ať už písemně, ústně nebo mlčky
- také může jít o cestu „užívanou od nepaměti“
- může se také jednat o „nutnou komunikační potřebu“ – cesta pro nezbytnou obsluhu nebo napojení nemovitostí
Právo na průchod nelze uplatnit na každý pozemek
Zda je možné cestu označit za účelovou komunikaci, komplikuje fakt, že podle zákona o ochraně přírody a krajiny (114/1992 Sb. v pl. znění) má každý právo na volný průchod (nikoliv však průjezd) přes určité pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby za pevně daných podmínek (nepoškozování, nenarušování a respektování práv, atd.). Z tohoto úhlu pohledu tedy nelze vymáhat právo průchodu či průjezdu přes pozemek, který patří do soukromého vlastnictví fyzické osoby, pokud se ovšem nejedná o věcné břemeno.
Věcné břemeno přístupu na pozemek
Věcné břemeno upravuje občanský zákoník a je zapsáno v katastru nemovitostí. Uplatní se v moment, kdy nedošlo k ústní dohodě nebo je třeba ústní dohodu oficiálně kodifikovat. Nejčastější příčinou bývá situace, kdy vlastník stavby nebo pozemku není současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup ke stavbě není z charakteru krajiny, staveb apod. možný jinak než přes přilehlý pozemek. Věcné břemeno je vhodné definovat smlouvou nebo nechat cestu při zápisu do katastru zakreslit na geometrickém plánu. Zároveň obecně platí, že ten, který právo cesty (průchodu či průjezdu) vykonává, zároveň nese náklady na její zachování, a to v míře přiměřené užívání. Pokud cestu užívají obě strany, dělí se o náklady na údržbu cesty společně. V případě, že je přes takto vymezený přístup postavena překážka, například brána, vykonávání práva není omezeno, pokud jsou všem zainteresovaným k dispozici klíče od brány oplocení. Při stanovování průběhu cesty je vhodné promyslet i její rozměry. V případě, že cesta bude obestavěna domy, je lepší volit ji širší nejen kvůli míjení vozidel, ale také pro dopravu stavebního materiálu a manipulaci s nákladním vozem. Stejně tak je dobré brát v potaz výhled např. do prudce lomených zatáček.
Komentáře nejsou povoleny.